Jelikož dneska mohou děti navštívit čert s Mikulášem v doprovodu anděla, přikládám sem tento obrázek, jež vzniknul v období kdy tradičně začínám pracovat na Vánočním dárku, konkrétně Vánoční obrázkové výměně. Letos se losování trochu opozdilo a nálada na kreslení byla už teď. Rozhodla jsem se tedy nakreslit něco malého. Rychlého. Problém však byl co. Kupodivu mi netrvalo zas tak dlouho to vymyslet. Už dlouho jsem nedělala nic propiskou. Tudíž technika byla jasná, a co s ní vytvořit? No, to též nenechalo na sebe dlouho čekat. Chtěla jsem nakreslit jednu kombinaci postav, která tu už jednou byla. Procvičit si lidské tváře a nějakého chlupáče.

Na scénu přichází, opět jako jedna z mích lidských zrůdiček, Castiel (Misha Collins) ze Supernaturalu. Chudák zase mi přišel pod ruku. Tentokrát dopadl o něco lépe než v předešlém obrázku. On si totiž není vůbec podobný. :-D Nevím, co jsem to vytvořila, hodně mi připomíná někoho jiného. Příště si pod ruku musím vzít někoho jiného.

Druhou postavu představuje má Jennifer. Opět měla tu čest být s ním vyobrazená jako praštěný, veselý pes, který rozesměje i ty nejtvrdší srdce. Přesně jaká ve skutečnosti je. Jak by ten život byl nudný, kdyby tu nebyla po mém boku.

Příběh: "Mám tě!" vyštěkla Jennifer a skočila Castielovi na záda s vyplazeným jazykem. Oči jí svítily radostí i štěstím.

Jak ucítil, že mu něco přistálo na zádech a následný výštěk, hned její váhu chytil. To byla celá ona, zas jí něco přelítlo přes čumák a ona plna energie vyváděla všelijaké nepochopitelné lumpárny. Tlapkami se ho držela za ramena a teplým dechem mu funěla do levého ucha. Anděl s pohledem. To nemyslíš vážně?! Na ní otočil hlavu. Moc toho z ní neviděl, ale stačilo to k tomu zahlédnout její veselé, radostné, šťastné oči a vyplazený jazyk z tlamy.

Po nějaké době jsem opět zkusila nakreslit serafa a opět s rudým dráčkem. Chtěla jsem si procvičit kresbu fixy, zejména krajinu. Obrázek se celkem vydařil, i když ten anděl by mohl být lepší, ale s drakem jsem velice spokojená.

Tyto kšířrečky jsem sila do sady pro malého psíka Montyho. Jeho panička si přála obojek, kšírky a vodítko. Po domluvě jsem ušila celou sadu ve stejném stylu, aby se měla na procházkách čím pyšnit.

V srpnu se mi ozvala paní, že by chtěla obojek, kšírky a vodítko pro malého pejska. Po domluvě jsem jí ušila všechno ve stejných barvách, aby měl pejsek celý komplet.

Pomalu se nám blíží helloween, sice jde tento americký svátek úplně mimo mě, ale když jsem zahlídla tuto stuhu, nemohla jsem odolat. Měli ji asi ce dvouch barvách, tato se mi však líbila nejvíc. A tak jsem z ní ušila obojek pro velkého psa.