Psí oči

9. ledna 2018 v 17:23 | Ivišek |  Jiná zvířata
Jak na nový rok, tak po celý rok. No doufám, že v mém případě to bude pravda, alespoň co se tvorby týče, protože pokud ano, mohla bych dokončit pár rozdělaných děl. Některá díla mám rozdělané už hodně dlouho, jiná zas nosím jen v hlavě. Co se tohoto týče, tak na tomto obrázku jsem začala pracovat někdy v loni v létě. Už asi od roku 2015 sleduji seriál Supernatural, který jsem si přímo zamilovala. Ze začátku to mělo spíše hororovou atmosféru, dnes je to spíše tajemné, místy vtipné. Jednu postavu, anděla Castiela, jsem si přímo oblíbila, díky němu vzniklo mnoho úsměvných scén. Několikrát jsem si hlavní hrdiny vypůjčila do svých povídek. Nakonec to dospělo tak daleko, že jsem se rozhodla jednu z postav nakreslit.
Myšlenka byla taková, chtěla jsem po dlouhé době kreslit tužkou, jelikož je to rychlejší, a chtěla jsem si procvičit lidské postavy. Ani jsem nemusela dlouho přemýšlet jak ji ztvárnit. Hned od začátku mi to bylo jasné. Jen jsem se neměla dlouho čeho chytit, až nakonec se mi povedlo najít přesně tu pózu, kterou jsem potřebovala. Našla jsem ji v jedné scéně v osmé řadě. Lidi kreslit vůbec neumím a tak se z chudáka Castiela (Misha Collins) stala lidská "zrůdička", která si není vůbec podobná. Nakreslit tvář byl horor. O kalhotách nemluvně, zato kabát byl už lepší. K tomu všemu mi po celou dobu snad nebyl výtvor přán, protože Artuš mi na něm xkrák přistál, div, že ho nepotrhal. A to nepočítám to ostatní, co se dělo.
Nejlepší, nepodobnější, nejlehčí, na celém obrázku byl pes. Jedná se o Jennifer. Jenninka měla tu čest posedět si vedle Castiela. Tedy aspoň na obrázku. I k její póze a hlavně sklonu hlavy jsem si musela nějak pomoc. Sama bych to nedala, zvlášť když to měla být opravdu ona. To však byla lehčí část, stačilo mi si jí vyfotit. Nastínila jsem tu samou situaci, já jsem seděla jako zástup postavy a Jenninka zastupovala sebe.
Příběh: Sedím naproti andělovi. Hledím do jeho zničené smutné tváře. Není sám, vedle něj sedí pes. Můj pes. Smutné oči hledící vzhůru. Pokora mu nedovolí vzhlédnout do modrých očí přímo.
Ze scény/inspirace:
16:56
Na YuouTube 1:51; 2:09
Castiel: "Protože pokud bych viděl, v co se nebe zněnilo. Co jsem ..."
Dokončení:1. 1. 2018
Rozměry:A4
Technika:Tužka
Majitel:Já sama autorka
 

Moje hvězda

31. prosince 2017 v 18:45 | Ivišek |  Ostatní
Jsem si říkala, jestli mám něco na toto téma napsat. Téma jako takové je to moc hezké a z mého pohledu se na něj dalo napsat nejmíň dvě povídky. Při velkém zamyšlení i více. První myšlenka se však ujala, jedna z postav, kterou nejčastěji v povídkách používám, se k tomu přímo vybízela.
Povídka vypráví o jednom tvorovy, který sleduje východ slunce. A jak ta pozoruje oblohu, navštíví ho bytost, kterou překvapí jedem okamžik, který se krátce po jeho příchodu projeví. Událost ho natolik překvapila, že i na chvíli zapomene, proč za tvorem přišel

Adventní věnec – Hvězdný věnec

29. prosince 2017 v 18:57 | Ivišek |  Nezařazené
Máme tu poslední adventní věnec. A co Vám k tomuto řeknu? No, v první řadě, že tento neměl ani vzniknout, ale to se jednou v hlavě zrodil nápad udělat každý věnec v jiném stylu. Myšlenka krásná, ale po vylíčení ostatním jsem slyšela slova typu: "To bude strašný."; "To bude přeplácaný."; "To nebude hezký.". Já si však šla zatím, co mě napadlo s pocitem, že Vánoce jsou přece kýčovité a přeplácané. Tak proč ne adventní věnec?
Jeho zdobení jsem si nechala nakonec, aby mě to nepřestalo bavit hned na začátku, už jen kvůli té složitosti a množstvím hvězdiček, které bylo potřeba nazdobit. A co čert nechtěl? Věnec se víc než podařil a při ukázaní a otázce: "Který se ti líbí víc?" Vybrali všichni tázaní vždy tento. A pak, že nebude hezký. Chvíli mi připadalo, že se o něj i pohádáme.
Bohužel tento věnec nevydržel do třetí adventní neděle, protože jedna mlsná holka si jednou dopoledne, šla lopat perníček. Ta situace mě celkem pobavila, protože den předtím jsem si říkala: Jak ráda bych ho ochutnala, ale musím vydržet do Vánoc. Pak si budu moc uloupnout. Bohužel někdo byl rychlejší a to o dvě neděle.
Příběh: Přijdu z práce domů. Volám psa.
Pes nikde.
Pokračuji do pokoje. Volám psa podruhé.
Pes nikde.
Mezi dveřmi kouknu do pokoje.
Pes nikde.
Vstoupím do pokoje.
Pes sedí se skloněnou hlavou v rohu.
"Ahoj Jenny" zvolám. Drbu za ušima, na zádech, na bříšku: "Ty vypadáš jako bys něco provedla?" Rozhlédnu se po pokoji.
Nikde nic.
Pustím psa vyčůrat.
Jdu do obýváku. Kde je věnec? Ptám se sebe.
Obejdu stůl. Co dělá na zemi?
Zvednu tác s věncem.
Nevěřím vlastním očím. Hvězdy na věnci z půli ožranné.
Zapoměli jsme zamknout obývat a Jennifer si šla loupat perníček.
Dokončení:2. 12. 2017
Rozměry:Zkusím změřit tác, na kterém byl. Dopíši cca.
Materiál:Perník, vaječný bílek.
Majitel:Všichni doma
 


Adventní věnec – Vesnička s hvězdou naděje

26. prosince 2017 v 12:09 | Ivišek |  Nezařazené
Původní záměr byl takový, že dva věnce, kteří byly v plánu měly být v tomto stylu. Ve stylu, který mi byl před rokem inspiracím. Ale ne všechno jde tak jak si to člověk naplánuje a tak místo dvou takových podobných, mám tři věnce, jež je každý v jiném stylu. O to jeto zajímavější.
Doma jsem vybírala všechny vánoční vykrajovátka, Stromečky lístečky, sněhuláky, zvonec a to hlavní, anděla. Mimochodem ani jsem nevěděla, že ho máme. Měla jsem anděla a musela jsem ho aspoň na jeden věnec dát. Zdobení nešlo tak rychle, vzhledem k tomu druhému velkému a hodně složitému věnci. Byly jsme na to dvě. Na zdobení jsem měla pomocníka v podobě manky. Aranžování a vymýšlení vzorů bylo vesměs na mě. Díky zato, že mi pomohla, zdobit to sama, tak to by dopadlo, protože to je ta naše nejméně oblíbená část, zvlášť když čas tlačí. Perníčky proto kvůli zdobení nepečeme.
Hotový věnec jsem věnovala sestře s tím, že si mohla vybrat mezi tímto s vesničkou a tímto hvězdným. Nakonec se rozhodlo, že k ní půjde tento. Bylo mi to celkem líto, protože andílka jsem chtěla mít doma, ale nakonec jsem ráda, že si vzala tenhle. Vzhledem k tomu, co se dělo o dva týdny později jsem byla ještě radši.
Dokončení:2. 12. 2017
Rozměry:Dopíšu, jestli se mi to podaří ještě změřit.
Materiál:Perník, vaječný bílek.
Majitel:Sestra

Věnec malý – jednoduše Vánoční

24. prosince 2017 v 9:37 | Ivišek |  Nezařazené
A máme tu Vánoce, a já se letos rozhodla před Adventem upéct tři perníkové věnce. Inspirací mi byl loňský věnec, který mamkka koupila v Kralupech na trzích. Tak dva měsíce jsem se rozmýšlela, zda to mám dát. Zda je mám zkusit. Přišla určitá představa, a potom, co jsem to všem vyložila jsem to už prostě musela udělat.
No nebyla bych to celá já, kdybych si to nějak nezkomplikovala. Ostatně, celý rok jsem měla komplikovaný. Od jeho začátku až do jeho konce, ale o tom tu psát nebudu, nějakým zázrakem jsem to dala. Po tom, co jsem změnila v listopadu zaměstnání a přišla jasem do skvělého kolektivu plných skvělých lidí, přišla mi na mysl myšlenka udělat ne dva, ale hned tři věnce. A ne jednoduché s pár odlišností, ale ten jeden jsem musela udělat složitý. Prostě musela.
Upečeno to bylo za chvíli. Věnovala jsem tomu jeden víkend těsně před prvním Adventem, ale nazdobit je, to už bylo složitější, jelikož v té době přišli nevětší starosti a strach. Tento malinky neměl původně ani vzniknout, ale chtěla jsem potěšit i lidi v práci a tak jsem nechala vyříznuté kolo z jednoho věnce a udělala do práce tento malý. Byl nejjednodušší, ale zato snad nejpovedenější. Sklidil velký úspěch, a i když jsme ho ani jednou nezapálily a maličko přišel k úhoně, jelikož místo, na kterém je, je trochu nešťastné. Voněl mi po celou pracovní dobu pod nos. Těžké odolat takové vůni, ale dali jsme to.
Dokončení:2. 12. 2017
Rozměry:Dopíšu.
Materiál:Perník, vaječný bílek.
Majitel:Spolu pracovníci