Už nějakou dobu jsem měla ušité vodítko s tímto vzorem. Jeden pán od táty z práce si ho později vybral pro štěně vlčáka. No, a protože jsem v té době neměla ani jeden obojek na vlčáky, vybral si menší, doté doby než pes vyroste.

Obojek s tím to vzorem jsem měla již před připravený, ale je na středního psa. Proto jsem ušila ještě jeden pro vlčáka, pro případ, kdyby se pán rozhodl vzít si ode mě ještě jeden obojek pro už většího psa.

Další obojek v pořadí ze stuh, který jsem měla doma. Délku jsem měla připravenou opět na velkého psa.

Když už jsem byla v tom šití, ušila jsem další obojek ze stuhy, jež jsem měla doma už nějakou dobu. Tenkrát, když jsem ji kupovala se mi moc líbila a řekla jsem si, že z ní udělám obojek. na velkého psa.

Byla jsem požádaná, zda bych mohla ušít 10 rozlišováků pro malá koťátka. Nabídku jsem přijala a po domluvě s paní na barvách jsem začala řešit jak mají být obojky velké. Bohužel tohle mi nedokázala říct, jelikož je neměla jak změřit. Rozhodila jsem tedy sítě po přátelích a známých o niž jsem věděla, že koťata někdy měla nebo mají odhad jak mají velké krky. Měli být pro opravdu malá koťátka a velikosti, co jsem doma měla, by byla na ně ještě velká. Přes kočky jsme se dostali k morčatům, studovala jsem i na internetu a z těchto informací, co jsem různě dostala dala do kupy konečný výsledek.

Je sice už dlouho po Vánocích, ale přesto sem hodím jeden rest, který mám. I letos jsem dělala perníkový adventní věnec. Bohužel se mi letos tak nepovedl a je to nejspíš můj poslední počin. Jednak mi docházejí reálné nápady a jednak to kouzlo, co to pro mě mělo se z velké části ztratilo.

Loni jsem chtěla zkusit něco trochu jiného, zejména umístění svíček. Plán byl udělat na věnci les, bohužel se mi to nepovedlo tak jak se si představovala, zejména ten podstavec na který jsem už něměla dost bílku s cukrem a nechtěla jsem dělat noví kvůli pár, a to opravdu pár, věcem.