Cestování časem

25. března 2014 v 16:23 | Ivišek |  Ostatní
Jsem tak ráda, že tématem týdne se stalo " Cestování časem", hned jak jsem se o něm dozvěděla, měla jsem nápad co k tomuto tématu napsat a ani to nebylo moc těžké. Šlo to úplně samo. Opět jsem použila dvě postavy, jenž sem v tématech použila už několikrát.
Snad se vám to bude líbit.


"Posliš…" přeruším ticho dvora: "kdyby ses mohl vrátit časem zpátky, změnit nějakou událost nebo se jen tak podívat na nějakou vzpomínku, kterou si chceš zopakovat, nezapomenout ji. Která by to byla?"
Moje otázka, ho dost překvapila: "Cestovat časem?... No… já nevím nikdy jsem nad tím nepřemýšlel… Asi nikam."
Chytnu se provazu houpačky, na které sedím a pohlédnu mu do tváře: "Vážně nikam? Opravdu bys nechtěl napravit svoje největší chyby či zažít něco znova?"
"Nejspíš ne. Ty snad ano?"
Opřela jsem se opět zády o provazy na jedné straně a bosýma nohama na druhé straně houpačky. S očima hledícími na nebe jsem odpověděla: "Já ano… Kdybych se tak mohla vrátit… Kdybych se tak mohla vrátit o dva roky zpět a vzít si s sebou svoje zkušenosti. V té době bylo všechno lepší. Klidnější. Pohodovější."
Trochu znervózněl. Hned mi bylo jasné proč. Svými velkými medovými očima si mě zkoumavě prohlížel. Věděla jsem, že zvažuje, jestli jsem v dobrém rozpoložení či ne. Já však byla a podle toho volil svá slova: "O dva roky? Co bylo před dvouma rokama zvláštního?"
S očima upřenýma na nebe: "Víš,… ještě jsem ti to neřekla… To co se mi teď děje. To co se na mě posledních pár měsíců podepisuje. O čem jsme posledně mluvili. To mělo své počátky před dvouma lety. Tehdy to všechno vzniklo. Zpočátku to byl pouhý obyčejný rok. Téměř jako každý jiný, jenže já v té době udělala jednu velkou, ba obrovskou, chybu. Bohužel nebyla jediná, kolem ní bylo i pár malých. Né však takových, abych toho po celou dobu tolik litovala… Nikdy jsem nelitovala víc. Víš ta chyba… To bylo to, co jsem tehdy neudělala a měla jsem. Tedy jsem byla naivní a to honě. Kdyby ses mě předloni zeptal, jestli bych se vrátila tam, kde teď jsem. Odpověděla bych ti jistě, že ne a pěvně bych si zatím stála. Ani v pouhém snu by mě to nenapadlo… Bohužel nebo díky osudu se všechno změnilo tak, že jsem opět zpátky a napravuji to, co jsem udělala nebo spíš neudělala. Nadrubou stranu mě to posunulo dál a dalo mi to zkušenosti, jež jsou k nezaplacení. A tohle není jediná věc, kam bych chtěla cestovat časem. Kdyby to bylo možné, chtěla bych si zopakovat několik hezkých okamžiků z posledních měsíců a z dětství."
S velkým zájmem mi naslouchal a snažil se všechno pochopit, když jsem skončila. "Netušil jsem, že to co se tehdy stalo, mělo na tebe takový dopad. Jsem rád, že si mi to pověděla… Když nad tím tak přemýšlím, přece bych měl něco, co bych rád zažil znova… Jednu bolestnou událost…Co mě moc mrzí… Stalo se to v době, kdy nikdo z vás ještě nebyl na světě. Tehdy jsem udělal něco, co jsem neměl, ale nešlo to jinak. Potkal někoho, na kom mi velice záleželo. Mojí družku. Miloval jsem, ačkoliv jsem nesměl. Pro takové jako já je to zakázané. Ona však byla úžasná, chytrá a jediná kdo o mě tehdy věděl. Dost mi pomáhala, dělala mi společnost. Nebýt ji, nejsem tady, kde dnes… Bohužel tehdy na zemi řádila hrozná nemoc. Pokud ji někdo chytil, bylo mu hned jasné, že zemře bolestivou a hlavně pomalou smrtí… Ona ji měla. Neřekla mi to, ale poznal jsem to na ní. Snažil sem se jí pomoc, zlehčit jí trápení pomocí bylin, jež znám. To bylo všechno, co jsem mohl udělat. Byla statečná a nedávala to na sobě znát. Pak zemřela. Chtěl bych ji znovu vidět aspoň na kratičký okamžik…"
"To mě mrzí." odpověděla jsem mu do očí.
Usmál se, ale nebyl to veselý úsměv: "Ani nemusí. Dala mi syna, který teď společně s ní, žije v každém mě podobnému…"
"Kdyby ses vrátil v čase. Mohls něco změnit. Vyléčit ji."
Ztěžka se nadechl: "To ani nebylo možné. Na tu nemoc není žádný lék, jde jen zmírnit bolesti a oddálit nevyhnutelné. Navíc všechno co jsem tehdy učinil, co se později ukázalo za špatné, bych neměnil, jelikož by se tím změnila veškerá budoucnost. Všechno by bylo jiné a to nechci."
"A do budoucnosti bys cestoval? Podíval by ses na to, co tě čeká třeba za pár let?"
"Ani tam bych neodcestoval. Raději se nechám překvapit."
"Proč?"
"Víš, ono to není tak jednoduché. Cestování časem je dost nebezpečné. Ať se vydáš kamkoliv vždy můžeš udělat něco co znění průběh historie. Vydáš-li se zpět něco napravit, změníš tím celou svou budoucnost a nejen sobě, ale i ostatním. Budeš-li putovat do budoucnosti, třeba jen se podívat, po návratu zpátky budeš celou dobu očekávat tížený okamžik a nakonec uděláš něco, co budoucnost stejně změní. Co teprve, když se rozhodneš tam zůstat. Lidi co za sebou zanecháš, tě budou mít za mrtvou Ublížíš tak všem blízkým lidem… Je to opravdu nebezpečné a není radno si s tím zahrávat."
"Rozumím." opřu se znovu o provazy na houpačce. Znovu se zahledím do mraků na obloze. Můj společník, dlouhověký přítel, se ke mně přidá.
Je krásný sluneční den. Slunce svítí na obloze a jeho zářící paprsky se odrážejí od společníkova těla na moje. Tak teplé, uklidňující, hladící jak na kůži, tak i na duši. Jsme tu sami. Nikdo jiný, až na pár domácích mazlíčků, doma není. Ptáci si zpívají nádherné písně. Naši papoušci se je snaží překřičet. Mraky se pomalu honí na obloze, vytvářejí různé obrazce a mě napadne… "Je vůbec cestování časem možné?" obrátila jsem se na něj hned, jak jsem otázku pokládala. V očích mu na malý okamžik přelétlo něco podivného, ani si nejsem úplně jistá, zda to tam opravdu bylo.
Ticho co nastalo bylo mi odpovědí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | Web | 26. března 2014 v 18:51 | Reagovat

Chtěla bych taky dlouhověkýho přítele, chtěla bych tak krásně umět malovat jako ty, tedy předpokládám, že to jsou tvá dílka na tvém blogu i v záhlaví? :-)
Moc hezky i píšeš, je tu fajn! ;-)

2 Ivišek Ivišek | Web | 30. března 2014 v 7:57 | Reagovat

[1]: Jo ten dlouhověký přítel, je stou postavou v příběhu, jako nerozlučná dvojice, každý tomu druhému něco dává. Jj ten obrázek v záhlaví a stejně tak i jiné obrázky co tu najdeš jsem kreslila já. Některé originály, třeba ten v záhlaví, jež je mým oblíbeným,  mám ještě doma.:-)
Děkuji, psaní i kreslení mě moc baví a pokud kreslím obrázek pro někoho dělá mi to větší radost. ;-)

3 Sugr Sugr | Web | 31. března 2014 v 17:28 | Reagovat

[2]: Mohla bych si nějaký tvůj obrázek dát k sobě na blog, když se mi bude hodit, samozřejmě s odkazem na tvůj blog? Jsi šikula... ;-)

4 Daenerys Daenerys | Web | 31. března 2014 v 19:19 | Reagovat

moc pěkně si to napsala, dokázala jsem se do toho úžasně vžít.. A je to hrozně pěkně zakončené :-)

5 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 3. dubna 2014 v 19:50 | Reagovat

Zvláštní... chtěla bych vědšt, co se tehdy vlastně stalo.

6 Ivišek Ivišek | Web | 4. dubna 2014 v 16:19 | Reagovat

[3]: Myslím, že ti to dovolím, když ses tak hezky zeptala. ;-) Sem tam si tam nějaký můžeš dát, pokud bude u něj vždy odkaz na můj blog. Jinak díky. :)

[4]: To jsem ráda, že si se do toho tolik všila. Tohle opravdu potěší. :-) Taky se mi zdá. Mám ráda otevřené konce, člověk si pak může zcela volně ledacos domyslet. ;-)

[5]: To je účel, aby to bylo zvláštní. ;-) Nechávám volnou ruku k tomu domyslet si cokoliv co tě napadne. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.