Už nějakou dobu jsem chtěla Artuše nakreslit s jeho pestrými barvami, nejlépe s roztaženými křídli. Pak stačilo jedno odpoledne, jedna návštěva, rodina a šikovný eklekťák Artuš, který na zavolán a piškot létá na ruku dali vzniknou k jeho fotkám fotkám v letu, z niž jedna posloužila jako předloha k tomuto obrazu. Tu nejhezčí z nich jsem si nechala vyvolat v malém formátu do alba a asi po roce mi posloužila jako předloha, kdy jsem vzala po dlouhé době do ruky akrylové barvy a malovala na plátno. Originální fotku sem dávat nebudu, jelikož jsem ji nefotila já, ale někdo jiný.

utéž pozici v letu má celkem třikrát jednou fotku v malém formátu v albu, podruhé fotku ve větším formátu, kterou jsem dostala ještě před dokončením obrazu, momentálně mi visí nad postelí a po třetí mnou namalovaný obraz.

S konečným výsledkem jsem moc spokojená a pořád si ho musím prohlížet.

Malé pár hodinové odrágování a vzpomínka na určité chvíle mého života, až už se jedná o chvíli, kdy před téměř rokem a půl vznikl náčrt toho draka nebo chvíle, která mě k tomu inspirovala. Je zajímavé, jak silně na mě působí, když se podívám na jeden z mích náčrtů. Čím víc se na něj dívám, tím víc se mi vyobrazuje chvíle jeho vniku, a čím víc vzpomínám na tu chvíli, objeví se další vzpomínky spjaté stou jednou, i ty jež byli na nějakou chvíli zapomenuty. Co čára to vzpomínka a příběh. Moc ráda bych se vrátila do určitých etatp mého života a čím víc se mi vzdalují, tím víc si přeji, abych určité chvíle mohla prožít znovu a nejenom je, i jiné. Některé jsou poučením, jiné zocelením, najdou se takové, které mě posunuli dál a ze všeho nejlepší jsou radostné a překvapivé, co zahřály duši i srdce.

Tato hlavička zeleného draka má představit chvíli před slovy, jež mají být vyslovena. Nastražené uši, uklidňující oči, v niž se promítne i pochopení. Zelený drak je pro tuto představu jak dělaný, pokaždé když jsem ho načrtla, byl veselý, klidný a optimistický.