Tajemná místa

19. ledna 2017 v 21:36 | Ivišek |  Ostatní
Je devatenáctého ledna a mám tu další část adminské výzvy. Dnes na téma "Co mě fascinuje" Je neuvěřitelně mnoho věcí co mě fascinují. Vždy mě svou neviditelnou silou přitahují, lákají dál nebo probudí proud myšlenek, jak ono místo vzniklo, či jak se tam žilo.
Zmíněná místa, která jsem v příběhu navštívila, jsou příliš vzdálená od domova i sama od sebe. Potřebovala jsem se tam dostat hned, bez nějakého dlouhého časového úseku, což by na drakovi tak rychle nešlo. Vždy by to trvalo několik hodin. K tomuto účelu se mi opět parádně hodil Castiel ze Supernaturalu. Snad se na mě zato nebudete zlobit.



Celá natěšená, že si sednu na gauč a pustím si nějaký film, jsem kráčela chodbou do obýváku s čajem v ruce. Hrnek jsem si nalila po okraj. Opatrně, abych ho nevylila, jsem sledovala každý pohyb. Jak svůj tak čaje. V hlavě se mi honili myšlenky, jaký film si pustím. Rozhodovala jsem se mezi dvěma.
Došla jsem až ke stolu. Chtíc položit hrnek na stůl, ale to už jsem nestačila. Uslyšela jsem zašustění za zády: "Potřebuji pomoc." ozvalo se hned na to.
Cukla jsem s sebou a čaj vylila. Část skončila na stole a část na mě: "Sakra." klela jsem. Rychle jsem položila poloprázdný hrnek na stůl a začala třást opařenou rukou. Než jsem se otočila, stiskla jsem zdravou rukou opařenou: "Castieli! Už zase!? Co to bude tentokrát?"
Pohlédl mi na zraněnou ruku: "Omlouvám se,"přistoupil blíž: "Mohu?" natáhl ruku k mé raněné.
"Ne." krůček vzad: "Není to tak hrozné. Bolest za chvíli odezní." zhluboka jsem vydechla: "S čím potřebuješ pomoc?"
Spustil ruku podél těla. Chvíli si mě prohlížel, pak spustil: "Něco hledám."
"Něco? Proč neřekneš o pomoc Winchesrterovím?"
"S tímhle mi nepomůžou. Musíš ty."
"Já. Tím si tedy nejsem jistá."
Přimhouřil oči: "Není čas na vysvětlování." přistoupil blíž, a položil mi ruku na rameno: "Jdeme."
Vzápětí jsme se objevili na schodišti jedné kamené budovy. Obrovské, sahající vysoko, vysoko vzhůru. A to panorama kolem. To byla nádhera: "Páni. To je úžasné. Ty stavby vypadají,…" byli mi hrozně povědomé, ale nemohla jsem si vzpomenout, kdo je postavil. Chvíli mi to trvalo, než jsem to dokázala: "vypadají jako Mayské."
Anděl přikývl.
Pohled na město byl překrásný. Stály jsme na vrcholu jedné z pyramid a kolem ní byly další. Do některých se už pořádně zaryl zub času. Jiné vypadaly, jako by je postavili před desetiletím. O zbytky města bylo dobře pečováno, soudě podle udržované travnaté plochy. Nikde jsem však neviděla ani živáčka. Což bylo na jednu stranu divné, ale moc jsem to neřešila. Užívala jsem si ten krásný pocit. Ten překrásný pohled na toto starodávné město.
Vždy mě taková místa fascinovala. Stará. Tajemná. Zvajicí mě dál do hlubin jejich prostorů. Do hlubin času. Ať byla polorozpadlá, či téměř rozpadlá. Některé již odvál čas, přesto tu vždy něco zbylo, co mohlo vyprávět svůj dávný příběh. Při pohledu na takové místo jsem si vždy říkala, jak to tady vypadalo za dob, kdy tu žili lidi? Ta starodávná civilizace, která tu vedla každodenní život. Jak se tu, asi žilo a co je ukryto ještě před našimi zraky? Hluboko v zemi nebo ukryté v tajných skrýších budov, o kterých ani nemáme tušení. Najdeme někdy na všechno správnou odpověď nebo jen budeme tápat okolo, aniž bychom narazili na pravdu, týkající se předmětu?
Nevědět mělo i své kouzlo. Tajemné, přesto to bylo kouzlo. Kdybychom na všechno hned přišli, co bychom pak zkoumali dál? Nad čím bychom se zamýšleli? A co by nás pak fascinovalo?
"Proč jsi mě sem přivedl?"
"Ve všech starodávných civilizacích i těch současných, se vypráví příběh o velmi zvláštním předmětu, který by dával neuvěřitelnou moc. Tento předmět prý skrývá neuvěřitelné vědomosti. Mohl z neurodné půdy udělat úrodnou. Mohl odvrátit válku ve prospěch jednoho, či nikoho. A to není všechno."
"A v čem ti mám pomoc já? Sám bys ho jistě našel rychleji něž, když se budeš vláčet semnou."
"To ano. Ten předmět se však projevý pod rukama velmi zvláštních lidí. Lidi, co mají určitý dar."
"A já jsem jedna z nich, že?"
"Ehm."
Vstoupili jsme do chrámu. Dostala jsem pár instrukcí, co mám hledat. Jak by to teoreticky mělo vypadat. Prohlédli jsme si stěnu s nějakými symboly. U jednoho z nich se Castiel zastavil. Zamyšleně se na něj díval. Pak mě anděl vzal na jiné místo, kde jsme znovu prohledávali prostory starodávných památek a nejenom jich. Odnesl mě do Řecka, do staveb Inků, Aztéku, do Egypta k pyramidám, různých středověkých staveb. Dokonce i několika jeskyní i válečních bunkrů. Všude jsme si prohlíželi nějaké symboly, znaky. Cas se vždy u jednoho zastavil, nějakou dobu si ho prohlížel a pak mě vzal na jiné místo.
Snažila jsem se přijít na to, co mají ony symboly společného. Proč se u nich vždy zastaví? A co znamenají? Společně s nimi tam byl ještě jeden. Jeden, který mi vždy něco připomínala, až mi to došlo. Už jsem věděla, co hledáme. "Casi…" nevnímal, opět stál u jednoho znaku, který upoutal jeho pozornost. Přistoupila jsem tedy k němu a dotkla se jeho ramene: "Asi už vím kde to je."
S očekáváním se otočil. Oči mu zářily radostí, že najde to, co tak dlouho usilovně hledal. Už byl blízko. Neřekl ani slovo, jen dál čekal na má další slova.
"My nehledáme něco, ale někoho."
Překvapeně se na mě podíval.
"Tuším kde ho najít. Dám ti souřadnice a můžeš nás tam hned odnést."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.