Vánoce offline

14. prosince 2017 v 17:59 | Ivišek |  Ostatní
Už jsem se bála, že to nestihnu, ale přeci jenom se mi to podařilo. Moc jsem chtěla něco do Vánoční literární soutěže něco napsat. Námět jsem měla už nějakou dobu v hlavě, zbývalo mi to jen sepsat. Jen škoda, že jsem byla omezená 2 000 znaky. Určitě by se to dalo více rozepsat. Měla jsem docela problém vepsat tam vše, co jsem chtěla. Limit je splněn, povídka má i s mezerami přesně 2 000 znaků. Snad se bude líbit.


Malý, velcí, děti, dospělý posaďte se. Chci Vám vyprávět příběh. Příběh o Vánocích a jeho svátcích. Příběh o nenávisti, ale i o lásce. To i více v něm najdete.
Všechno to začalo před mnoha lety. Tenkrát se na večer před Vánočními svátky naší zemí proháněl silný vítr, jenž ohýbal větvemi stromů. Keřů. Elektrického vedení. K životu se probudila i Meluzína, která začala své dítě hledat ještě usilovněji, než kdy předtím. Její řev se nesl večery a nedával lidem klidně spát. To však není všechno. Říká se, že než tohle všechno začalo, nesl se vzduchem zvuk. Zvuk, který to všechno začal.
S klidním větříkem, přiletěla zbloudilá duše. Duše, jež už se nemohla dívat na lidský svět. Díky internetu, mobilů a telefonů jsme si sice byly blízcí při čemkoliv, co jsme dělaly, ale zapomněly jsme na to, co opravdu znamená blízkost člověka zejména o Vánocích. Co znamená být o těchto svátcích opravdu spolu.
A tak udělala jediné, aby lidé změnily pohled na Vánoční svátky. Aby byly opravdu spolu. Tak jako kdysi. Luskla prsty. Její lusknutí se neslo vzduchem, a tam kde zaznělo, přestaly telefony, mobilní i internetové sítě fungovat. Silný vítr, který se následkem toho zvedl, pomohl ozvěnu donést co nejdále. Tak daleko, jak jen to šlo. Tím to počinem začaly první Vánoce offline.
Z počátku lidé nebyly moc nadšení, snažily se všechno spravit či zprovoznit. Ale bylo to marné. Duše to znemožňovala. Nic se však nestalo, žádná pohroma, ohrožující život. Jakýkoliv život. Tomu bránila. To nebylo jejím přáním.
Tak se každým rokem ve stejnou dobu vracel silný vítr i s Meluzínou. A jak si lidé po všemožném snažení, dát všechno do pořádku, na toto zvykly, síla větru ustupovala. Přestaly hledět na nečinné počítače, vypnuté mobily a začaly spolu trávit čas. Tak jako jejich předci kdysi. Povídaly si příběhy. Pekly spolu cukroví. Hráli hry, a ne ledajaké. Duše za jejich snachu jim přichystala ještě dárek v podobě dlouho ztraceného sněhu. Jak lidé zapomněly, být neustále připojení k síti, zbloudilá duše odešla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 14. prosince 2017 v 18:39 | Reagovat

Moc hezky napsaný :-)

2 nudistka nudistka | Web | 14. prosince 2017 v 19:04 | Reagovat

Telefon mám sice zapnutý, ale nevysedávám u něj. Po osmé hodině večer telefon zásadně nezvedám. U nás už nasněžilo, ale hned to roztálo, tak snad se zpraví a bude tolik sněhu, že nás to nenechá klidnými a vyrazíme ven. Co si takhle postavit sněhuláka? Vytáhnout sáňky? Tvoje povídka se mi líbí. ;-)

3 Ivišek Ivišek | Web | 22. prosince 2017 v 9:02 | Reagovat

[1]: Děkuji, ale zasloužila by si být delší. :-)
[2]: Já ho mám taky zapnutý, sem tam se na něj podívám. U nás taky už sněžilo, ale do ráno nezbylo nic. Já bych nebyla proti. Jak mile na sněží vytáhnu sáňky a budu zaučovat psa, kdy jindy ho mám perfektně potrénovat v tahu než v zimě na sněhu.
Jinak děkuji. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.